Dva pánové se domluví na spolecném výlete na kole. Naplánují si trasu o délce 40 km. Muž

A, zamestnán jako bankovní úredník, chodí 3x týdne cvicit do fitness centra, k tomu si 2-3x

týdne pridává aerobní aktivity (plavání, jogging, kolo, v zime bežky). Muž B, jeho kolega,

nevykonává žádnou pravidelnou fyzickou aktivitu.

Je krásné sobotní odpoledne a naši úcastníci cyklistického výletu vyrazí na trat. Oba jsou 2 a

pul hodiny od obeda, mají ideální podmínky pro aerobní fyzickou aktivitu. Trasa probíhá v

mírne zvlnené krajine, žádná nepríjemná stoupání. První minuty jízdy pri prumerné rychlostí

20 km za hodinu jim neciní žádné problémy. Behem této cásti cesty využívají svaly

pracujících dolních koncetin jako zdroj energie glukózu, která koluje v krvi. Po dalších

nekolika minutách koncentrace cukru v krvi klesá a zatížená svalová vlákna zacnou brát

energii z vlastních energetických zásob, ze svalového glykogenu.

Asi po 15 minutách jízdy (mají za sebou již 5 km) však dochází u trénovaného pána A k jisté

zmene. Jeho organismus rychle pochopil, že se jedná o další tréninkovou jednotku. Z

dlouhodobých zkušeností ocekává, že tato jízda nebude pouhou projíždkou na kole, že

zvýšené nároky na dodávku energie potrvají delší cas. Jelikož zásoby cukru - „benzínu“

(glykogen v játrech a svalech) jsou omezené, prechází již ted, na pátém kilometru, postupne

na „naftový“ – tukový pohon. O tuky se bát nemusí. Tech má v tele dobrých 12 kg (15%

celkové hmotnosti), s temi by teoreticky mohl ujet minimálne 1500 km. V tucích problém

není. Zato cukry, pokud by s nimi nešetril, by mohly jiste brzy dojít a to by znamenalo konec

vyjíždky. Vždy potrebujeme pro to, aby se tuky dokonale spálily, jisté množství sacharidu v

tele. Sacharidy predstavují jakousi zápalnou jiskru pro správné horení tuku. To trénovaný

organismus dobre ví a podvedome si s cukry šetrí. Mnohem dríve a ve vetší míre zacne pri

pohybu využívat jako zdroj energie lipidy (tuky) uložené v tukových bunkách.

Tohle však telo netrénovaného kolegy B neví a vesele si i po 5. kilometru spotrebovává

sacharidy. Naši výletníci míjí metu 10. kilometru a organismus muže B zjištuje, že zásoby

cukru jsou znacne vycerpané. Jelikož na glukóze jsou nekteré bunky v tele životne závislé,

nesmí telo dopustit, aby její množství nekleslo príliš nízko. Proto i on po zhruba 30 minutách

jízdy prepíná na tuky. Jisté množství sacharidu je však pro svalovou cinnost, pro podporu

horení tuku stále potreba. Pán B však se sacharidy neumí správne šetrit, a proto se mu zásoby

glukózy rychle tencí. Stále tam však jsou a dostatecne to i na 20. km stací pro výživu mozku,

ocní sítnice, cervených krvinek, bunek ledvin… a spalování tuku. Prece jenom však cidla

kontrolující množství glukózy v krvi signalizují znatelný pokles a to prinutí muže B „ubrat na

plynu“. Cím pomaleji pojede, tím menší nároky na cukry bude klást a má vetší šanci, že

dojede do cíle. Každé další, trebaže nenárocné stoupání mu ciní vetší a vetší obtíže. Prumerná

rychlost jízdy klesá na 18-17-15 km/hod. Muž A se zacíná pomalou jízdou nudit, ale je to

kamarád a kolegovi neujede. Netrénovaný B má za hodinu a pul, po nejakých 27 km již

znacné problémy. Ackoli má v tele 30 kg energeticky nadupaných tuku, které tvorí 35%

celkové telesné hmotnosti, dochází mu „štáva“. Drahocenné, naprosto nezbytné cukry si

„netakticky“ predcasne vyplácal a je zle. Má zpomalené reakce, rozmazané videní, slabé nohy

i ruce, prožívá typickou hypoglykemickou krizi. Kolegovi však chce dokázat, že není bábovka

a zbývajících „pouhých“ 10 km již dojede. Jenže techto posledních deset kilometru jsou pro

nej utrpením. S vypetím všech sil zvládne dojet k nejbližší energetické stanici – a v podobe

sladké limonády doplní témer vyprázdnené cukerné zásoby. Nakonec vše dobre dopadne a

oba dojedou ke svým domovum.

Jak na tom byl v prubehu trasy muž A? Pro trénovaného kolegu patril tento výlet do kategorie

lehkých tréninku. Jeho trénované telo zvyklé na pravidelnou zátež zavcas prepnulo na tukový pohon.

Sacharidové zásoby vydržely bez problému až do 40. kilometru. Kdyby chtel, mohl si

dát tento okruh klidne ješte jednou a to by ho zajel treba i o pul hodiny rychleji. Ackoli oba

ujeli stejnou vzdálenost, muž A spálil vetší množství tuku než muž B. On totiž jako hlavní

energetický zdroj více používal tuky.

Co je duležité z tohoto príbehu pro hubnoucí jedince? Trénujte, trénujte, trénujte. Postupne

budete schopni více, dríve a dokonaleji pri fyzické práci spalovat tuky. A to nejen pri ní, ale

dokonce i v klidu... Jak je to možné? Odpoved naleznete v clánku Co se deje v tele po fyzické

aktivite.

V tomto clánku si popíšeme, co se s našimi výletníky delo dále, po ukoncení 40 km projíždky

na kole. Viz clánek Spalování tuku na kole. Muž A – trénovaný petactyricátník po

absolvování trasy se cítil docel sveže a bral tuto událost jako další bežný trénink svého

srdecne cévního systému, pri kterém si spálil dobrých 1000 kilokalorií pocházejících

predevším z tuku. Stejne starý, netrénovaný muž B, vycerpán padl do kresla a do konce dne

byl k nepoužití. Co se však odehrávalo uvnitr jejich tel na úrovni látkové výmeny ?

Po ukoncení dlouhodobejší a intenzivnejší pohybové aktivity dochází k návratu

fyziologických funkcí. Tento návrat však není okamžitý, ale trvá delší dobu. Ješte nekolik

hodin po záteži pracuje metabolismus ve vyšších otáckách a i v klidových podmínkách

spotrebováváme více energie než by tomu bylo v situaci, kdy žádný intenzivní pohyb nebyl.

Oba naši muži si cyklovýletem skvele nastartovali metabolismus a po dobu nekolika

následujících hodin spalují více kalorií, než kdyby nikde nebyli. Jejich vycerpané

glykogenové rezervy ve svalech vyžadují vyšší dodávku sacharidu pro doplnení zásob. K

tomu je treba energie navíc. Cím déle a intenzivneji jsme se pohybovali, tím více a déle

musíme pro regeneraci dodávat kalorie. Ty se berou nejenom z jídla, ale také z vnitrních

tukových rezerv. Odmenou za ušlapání 40 km nejsou jen spálené kalorie prímo behem jízdy,

ale i kalorie spálené zadarmo - po tréninku, v klidových podmínkách. Nespalujeme jenom

když cvicíme, ale i po skoncení záteže. Príkladem muže být tento prípad.

U skupiny lidí byl zmeren klidový energetický výdej. Každý clovek má v klidu vzhledem ke

genetice, pohlaví, veku, stresu, cinnosti žláz s vnitrní sekrecí, momentální strave a množství

pohybu jinou spotrebu kalorií. Tito zmerení jedinci po té vykonali 1 hodinu težké fyzické

práce v podobe intenzivního cvicení v posilovne. Po ukoncení záteže byl každému v

pravidelných intervalech meren jeho klidový energetický výdej. Bylo zjišteno, že ješte po 48

hodinách po intenzivním cvicení byl klidový výdej vyšší než tomu bylo pred cvicením. Jedna

hodina práce mela v podobe navýšení klidového metabolismu efekt ješte po 48 hodinách! To

prece stojí za to.

„Nastartujte“ se tímto zpusobem (jakoukoliv fyzickou cinností) pravidelne každý den (nejlépe

pak 2x denne) a budete permanentne 24 hodin ve vyšších otáckách. Dokonce se dá ríct, že

ješte významnejší ztráty kalorií ze cvicení jsou ty, které jsme spálili po cvicení! Ne ty, které

jsme spálili pri samotné aktivite. Samozrejme, že za hodinu intenzivního tréninku spálíme

treba 10x více energie, než proti klidovým podmínkám. Jenže to zvládneme jenom jednu

hodinu. Díky urychlení látkové výmeny cvicením, však po následujících nekolik hodin

spalujeme v klidu více kalorií. Když se pak sectou tyto kalorie, jejich suma dá vetší hodnotu

než jedna hodina cvicení. Pravidelne sportující lidé spalují více energie nejenom proto, že se

více pohybují, ale také proto, že si stimulují chod klidového metabolismu predešlým

cvicením.

Zpet k našim cyklistum. Oba po skocení záteže v následujících hodinách spotrebovávají více

kalorií. Trénovaný muž A má pri podobné celkové telesné hmotnosti více svalové hmoty než

muž B. Svalová tkán spotrebovává energii dokonce i v klidových podmínkách, kdy není

aktivne zatížená. Cím více vlastníme svalu, tím více i spalujeme v klidu. Príkladem mohou

být atleti-sprinteri. Jak vypadají jejich postavy? Jsou to sportovci s vyvinutou svalovinou s

minimem podkožního tuku. Jejich trénink spocívá v krátkodobé, vysoce intenzivní,

výbušné cinnosti v podobe sprinterských rovinek a cvicení v posilovne. Naprosto minimálne se venují

aerobním aktivitám (beh na delší vzdálenost, cyklistika, plavání, bežky, bruslení, všechny

déle trvající aktivity), které jsou prece optimální pro spalování tuku. Prestože jsou aerobní

sporty pro ne tabu, udržují si nízké procento telesného tuku.

Svoji roli zde hraje také správný jídelnícek, pri kterém težko tuky priberou.

Co je však pred tloustnutím rovnež chrání, je jejich

vyvinutá muskulatura, která i ve fázi odpocinku odebírá významný pocet kalorií.

Systém je dokonalý. Cvicme, vybudujme více svalové hmoty. Ta nám spálí více kalorií pri

cvicení (jak anaerobním-posilování, tak aerobním-kolo, plavání…) a rovnež tak v klidových

podmínkách. Cvicme intenzivne – výrazneji a na delší dobu nastartujeme metabolismus. Cím

intenzivneji budeme cvicit (proti vetšímu odporu), tím vetší svaly budeme mít… Velice

príjemná zpráva je, že kosterní svalovina, která je v klidu, odebírá jako zdroj energie

predevším tuky. Muž A má více svalové hmoty. Díky tomu behem ctyriceti kilometru spálil

více kalorií (díky své trénovanosti predevším tukových) a i po skoncení výletu v klidových

podmínkách jeho svalová vlákna odcerpávají více tuku než u muže B. Muž A se muže více

najíst než kolega B a presto nepribere.

Sportující jedinec využívá své trénovanosti pro dokonalejší spalování tuku pri aerobní záteži a

následne i v klidových podmínkách. Sportující jedinec má díky pravidelnému pohybu

rychlejší metabolismus, muže více jíst. Cím více jí, tím rychlejší má metabolismus. Cím více

jí, tím déle a tvrdeji muže trénovat… ?. Nejlepší cesta ke kvalitnímu a trvalému zhubnutí vede

pres kombinaci vhodné stravy s posilovacím a aerobním cvicením.